Modrý podzimní dny se krátí
listí spadaný trávu zlatí
chytám do rukou pápěří
smutnej zaleh čas do vopratí
a já stojím líně u dveří
Čekám až se můj smutek ztratí
smekám před každou dlouhou tratí
zatím nevím kterou přijet mám
jednou až se k nám slunce vrátí
možná modrým ránem zavolám
Nedejchej slunce mává zlatou nití
pospíchej dokud září nad hlavou
zavolej kamarády oheň svítí
zpívá vítr píseň sněhovou
Sochám brečí déšť na vobočí
řekám nikdo proud nevotočí
cestám domů jít chce se snad
holkám padají slzy z vočí
nevím kterou má rád listopad
Spěchám ulicí starejch stromů
ptákům závidím že jdou domů
listí barevný potkávám
tichou hudbu hrát není komu
podzim na svejch stráních chce bejt sám