Vikině
Hudba a text: Wabi Ryvola
Vikině
Čekám až se vrátí z Modrých hor
podzimní den
večery se krátí nad skalou
léto neobrátí laskavou
větrem provonělou svraskalou
sympatickou tvář
To se někdy stává na podzim
že chce se jít ven
pod nohama listí spadaný
severního větru varhany
mají hity léta nahraný
jako každej lhář
Léto končí
svítí dálka našich ohňů loučí
láska padá
na zem aby přikryla ji
věncem z jehličí a chvojí
unavená moudrá příroda
Do barevnejch strání vyběhnout
pozdravit déšť
kterej padá tiše z oblaků
na ramena smutnejch tuláků
nosí hořký vůně od vlaků
co už v nebi jsou
A tak láska padá na podzim
do bílejch rán
mizí jako šedejch kačen klín
zneuctěna barvou jeřabin
zahalená jíním pavučin
mlhou lezavou