Ten den co vítr listí z města svál
můj jeep se vracel jako by se bál
že asfaltový moře odliv má
a stáj že svýho koně nepozná
Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst
řekni kdo by se vracel když všude je tisíce cest
Tenkrát když jsi mi Terezo řekla že ráda mě máš
tenkrát ptal jsem se Terezo kolik mi polibků dáš
naposled, naposled
Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát
proč vítr mlátí spoustou vokenic
proč jsou v ulicích auta jinak nic
Do prázdnejch beden zvotvíranejch aut
zaznívá vodněkud něžnej tón flaut
a v závějích starýho papíru
válej se černý klapky z klavíru
Tak loudám se tím strašným městem sám
a vím že Terezu už nepotkám
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a osamělý město mlčící