Hudba a text: Miki Ryvola
Ty, co svou věčnou samotu slzama zapíjíš
Je málo lásky na světě a žebrat neumíš
Ty patříš k nim, co tuhle noc na pouť se vydají
Je jejich noc, těch lidí noc, co lásku hledají
Až večer padne do polí, zaslechnou zvonu hlas
Je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas
Jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává
Tu noc královna Kristina svý děti svolává
Zvon už volá, sníh lampu zhasíná
Z dálky volá královna Kristina
Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci
Jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí
Jdou za štěstím a za láskou, jak zvony v dálce zvou
A vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou
Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát
Uvidí zámek ledovej nad oblakama stát
V tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích
Teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh
Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání
Už došli tam, kam lákalo je zvonů volání
Jak z hloubi domu navečer, když dítě usíná
Směje se tiše tichounce královna Kristina
Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků
Snad před rokem, snad před chvílí jsem vzala za kliku
Je noc královny Kristiny, už slyším zvony znít
Volá královna Kristina, já taky musím jít