CD 25 písní Supraphon1995
Honza Vyčítal
Už když jsem "v padesátom sedmom" začal svejma tlapama brázdit o
sobotách české luhy a háje, časem jsem si povšiml, že některé trampské písně
mají jiný hudební i textový rukopis, než ty prvorepublikové. Pídil jsem se a
pídil, až jsem objevil jejich autory, byli to bratři Ryvolové a Jaroslav
Velinský, zvaný Kapitán Kid. Samozřejmě se naše trampské stezky jednou setkaly a
my jsme si, myslím, docela padli do oka i do ucha. Prostě jsme nějak pocítili,
že jsme takříkajíc "ze stejného vrhu". Třeba jsme se k smrti vyblbli, když jsme
spolu dokázali celé hodiny konverzovat jen "bublinama" z Rychlých šípů, aniž
kolem sedící tušili, která bije. Tak jsme byli panem Foglarem načichlí, že se do
nás jeho komiksy vstřebali bezezbytku a my je dokázali citovat nazpaměť. Ačkoli
mi byl věkově i profesně bližší mladší z bratří Ryvolů - Miki, časem jsem
zjistil, že mnohem častěji zasedám k dubovým stolům se starším Wabim, abychom si
družně kopli pár džbánků pod opasek a poklábosili spolu. Dokonce jsem se s Wabim
sblížil natolik, že se mnou nazpíval i pár písniček, což si dodnes moc považuju
("Píseň z Bobří hráze", "Táhnu se jak těsto štrůdlu" a "Když jsme opustili
Prahu"). Nikdy nezapomenu na večery a noci strávené na jejich jihočeské trampské
základně "Fort Hazardu", ani na "koncert trampských snů", který uspořádal před
Listopadem '89 Jarda Dostál poblíž Curychu a kam pozval Wabiho Daňka, Honzu
Nedvěda, Greenhorny a Wabiho s Mikim. Jelikož jsme zpáteční cestu nechtěli brát
šusem, domluvili jsme se telefonicky narychlo s naší kamarádkou, která
obhospodařovala v Mnichově jednu výletní hospodu, že tam zahrajeme všichni za
pivo a nocleh a tam jsem si s Wabim a Mikim zazpíval starý trampský pecky tak
tklivě a dlouze, až nás ráno zastihlo v kamarádském objetí, jak vyzpíváváme svůj
trampský bol a žal. Wabiho "Rychlé šípy" patří k mým nejoblíbenějším z jeho
hudební kuchyně a vždycky jsem na něm strašně loudil, aby mi je zazpíval. Proto
jsem mu věnoval jednu písničku na svém posledním albu "Modlitba za Wimpyho a
Wabiho" :
Bude tu s náma pořád ten vousatej bard
co pil za první ligu, sázel na Fort Hazard
a nosil na svý tvrdohlavý palici
umolousanou z džínsů čepici
Měl v kapse ježka v kleci, žlutej kvítek, křídu
když přešel po špičkách Rozdělovací třídu
a ze Stínadel se těžko navrací
on však uměl řídit kolo Lítací...
Mám na osmičce z Kanady záběry, kdy cestou na Vancouver jsme se u jedný čarokrásný říčky zastavili vykoupat, protože po tom mé ošoupané trampské srdce prahlo a tam se z lesa najednou vyloup tulák v jetý džínsový čepici a s prošedivělýma vousiskama, že bych za to bejval všechny prachy dal, že je to Wabi Ryvola. Dokonce jsem na něj i volal, ale dělal, že mě neslyší. Takže Bůh ví, kde se touhle dobou toulá...
Duj, duj, fujaro vítězná!